.

Kurtizána

22. prosince 2013 v 16:28 | Kathleen |  povídky
Nesnáším to, co dělám. Mé tělo patří všem a přec nikomu. Jsem jen něco, co koupí někdo, zde jsou jména tabu. Člověk za dveřmi tohoto domu přestává být člověkem, stává se zvířetem, které se snaží ukojit chtíč. doma na ně čekají milující ženy a děti a oni se i přes to vrhají do mé chladné náruče. Ale za co platí? Za chvíli rychlé rozkoše, nebo jen za pocit nadřazenosti? sami neví. S každou návštěvou si užívají požitku stále méně a méně. Za chvíli jsem pro ně majetkem, s kterým si mohou dělat co chtějí. Poplácají mě po hýždích, jako jejich koně. Nadávají mi a jsou na mě hrubí, ale já to snáším dobrovolně. Kdybych chtěla, stačí slovo a vytvořím mezinárodní skandál. Kolik slavných a známých politiků ke mně chodí? Kolik zbohatlíků jsem již viděla, kolik aristokratů se vystřídalo v mé posteli.
Jsem jako časovaná bomba, která ne a ne vybouchnout. Možná až se začnu nudit. ale kdy to bude? do té doby budu trpělivě snášet rány, jenž mi mají naučit slušnosti. Oni mě chtějí vychovávat, oni! Jenž vyměnili rodinný život za lacinou couru, která jim sice poskytne slasti, ale bez emocí.

Věřte, že až se rozhodnu převrátit jejich životy, on i mě nezastaví, ale kdy to bude? Moc času již nemám. Stojím tu na špalku, hlavu v oprátce a poslouchám, čím jsem se provinila. Ano, mocným jsem se znelíbila, proto se ohánějí provazem a chtějí vidět mé nohy, jak naposled cuknou. Chtějí vidět mou hruď, jak se naposled zdvihne. Chtějí vidět mou tvář, z níš se bude zračit prozatimní útěcha pro jejich neposkvrněnost. snad si zastesknou mo mé šíji, kterou líbali, po obrysu mé tváře, po mých vlasech za něž držíce mě dirigovali. Dívám se na dav, kterému vzrušením svítí oči. Nikdo neuroní slzu, pro všechny jsem jen prostitutka, něco nečistého.
". . . byla dosouzena k trestu propadnutí hrdlem!"
tyto slova zazněly do vzrušeného šuškání. představitel církve, jež můj ortel vyslovil se na mě obrátil a zeptal se mě:
"Nějaká poslední slova?" jeho ústa se zašklebila a já se nadechla.
"Ano, s vámi jsem spala také. . ." usmála jsem se. Jeho tvář zbrunátněla. Davem to šumělo. Zástupce církve ke mně přispěchal a než mi podkopnul špalek, aby tím stvrdil jeho rozhodnutí, zasyčel:
"Shnij v pekle"
"Až po vás..." usmála jsem se, než mi provaz srazil vas.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama