.

Můj svět jsou divadelní rekvizity. . .

28. prosince 2013 v 14:53 | Kathleen |  povídky
Rozhlédnete se po sále. Hlava na hlavě, hladové oči toužící po dobrodružství, chtíc se nechat vtáhnout do děje. Vy stojíte na jevišti a máte divákům nabídnout radost, ale i smutek, rozhořčení, ale i ponaučení. Snažíte se býti kouzelníkem, jenž všechny přenese do světa fantazie. Musíte se usmát, jejich tváře tak napjaty jsou.
A už rozehráváte struny děje a již klesáte a znovu se zvedáte pod tesknou melodií. Pata, špička, pata, špička. . .
Diváci ani nehlesnou. Na jevišti se odehrává souboj dobra se zlem a už se zdá, že zlo má navrch. některým tečou po tvářích slzy, někteří nedýšou, jen aby nenarušili atmosféru v sále. Odtančíte do zákulisí, musíte nechat prostor i ostatním a až zde si plně uvědomujete, jaká je to krása, znovu a znovu slyšet vzdechy diváků, prožívat veškeré strasti a veselí vaší postavy, až zde si uvědomujete, jak je balet a divadlo tak neskutečně obtížný, ale vy stejně zas vybíháte na jeviště a vyhříváte se v záři reflektorů, které vám svítí do očí a vy nic nevidíte. Než si zvyknete na ten žár, příběh pokračuje dále. Perete se se zlými silami, které nemají šanci vyhrát, ale přec musíte předvést lítý boj. Musíte se rvát, musíte tančit, abyste pak mohli padnout v náruč svému vyvolenému či vyvolené.
Nohy již bolí a parket teskně kňučí pod vaší váhou. Světla již tak nezáří. Je den a vy ležíte v tělocvičně. Stále ještě cítíte vůni květin, ale jako by v dáli. Již jen můžete vzpomínat na dny vaší slávy, na dny, kdy jste byli šťastny. Upsat ďáblovi, jen abyste zas mohli stoupnout na prkna a zatančit. Vlastní krví byste tu zprávu stvrdili, jen mi dej ješt jednou tu možnost. . .
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama