.

Leden 2014

Nejvěrnější láska? K sobě samému. . .

21. ledna 2014 v 8:32 | Kathleen |  tt
Jestli jste zavítali na můj blog, jistě víte, že já s láskou válčím pořád. Jsem takový ten neutuchající romantik, ale romantik naiva a tak si kolem sebe nevědomky stavím neprůstřelnou zeď. Ale proč mluvit o lásce jako takové, k jiné osobě. Vždyť každý oplývá láskou, ať méně či více, jeho láskou je on sám. Někteří z vás se kaboní a tváří se urqženě: "Oni přece nejsou žádní narcisové a namyšlenci!" jako kdybych vás slyšela, ale věřte, že každý se má rád. Ano, tak to příroda zařídila, pokuď se nemáte rádi a berete svoji duši či tělesnou schránku jako něco přitižújícího, jste nešťastní a potřebujete odbornou pomoc. Tím ovšem neříkám, že když se zrovna nemilujete a celé hodiny se nebavíte u zrcadla pozorováním sebe sama, tak že jst vadní, to ne! Jen říkám, že pud sebezáchovy není blbost a ten máme jen proto, že člověk je v jádru sobecký tvor, který žene vše do extrému. Vždyť i zvířata sebe sama mají ráda. Co pa se pes přiblíží k té hlučné věci, kterou skoro každý den trýzníte jeho označkovaný koberec? (pro některé, vysavač ;) ) A co pa vy strčíte ruku do skartovačky, nebo pod pilu? Samozřejmě řežete, řežete a půlka ruky v hajzlu, ale dobrovolně to neděláte.

Jsme děti města

6. ledna 2014 v 17:39 | Kathleen |  úvahy

Jsme děti ulice. Zapomeňte na kurzy přežití. Co všechno nás nenaučí město. Můžeme se rovnat kdejakým ninjům, musíme mít paměť jako slon, ostré lokty, orientaci a rovnováhu. Například dneska. Dlouhé minuty čekat na stále nepřijíždějící autobus. Musela jsem snášet mráz, ale fikaně jsem se zahřívala drkotáním zubama. Když jsem konečně nastoupila do autobusu, musela jsem se z něj také dostat. Vymanit se z davu nebylo vůbec jednoduché a tak jsem pomocí inteligence přišla na způsob, jak opustit to železné zvíře. Avšak autobusem to teprve začíná. Najít tramvaj, dostihnout ji a ulovit. Když jsem do ní vítězně nasedala nevěděla jsem, že již na mě čeká další překážka. . . DŮCHODCI! Tito udatní bojovníci se rozháněli francouzskými holemi a kopali nás svými ortézami.
Když jsem se trochu pomuchlaná dostala z jedné tramvaje, musela jsem najít a odchytit další. Zde jsem se důchodcema neprobojovala a tak jsem musela stát. sice zajištěná jsem sebou mlátila ze strany na stranu. Ten železný tvor se snažil mi vyklepat duši z těla a nešetrnými zastaveními se mu to skoro podařilo. Když jsem dorazila na konečnou naštěstí jsem nalezla své druhy a byla jsem v raltivním bezpečí. Ale město na nás číhá všude kolem a připravuje na nás nejrůznější nástrahy. Ale my děti města se nezalekneme a tato nástrahy překonáváme s docela čistým štítem.

Každá hvězda někdy spadne. . .

5. ledna 2014 v 18:51 | Kathleen |  úvahy
Asi se většině z vás článek nebude líbit.Přiznejme si, většina z toho je pravda a jelikož nejsem včerejší, tak upozorňuji, že ať ste kdokoliv, mě nezajímá jak sou úžasný, jak umí zpívat a co podle vás dělají úchvatnýho ;) Asi jste již v životě vyděli takového fanatyka. Ano, já jich znam spoustu. Po ruce mám spolužačku a také 1D. Neříkam že neumí zpívat, ale sen, že si je jednou vemete. Snít o tom, jak se dostanete do londýna oni si vás všimnou, zahodí veškerý hvězdný známosti a vydají se s vámi do domečku, kde budete jen vy a malej Loui?! Prosimvás! Kde to žijete? Snad ve vybájenym světě, kde nejde o peníze?

Originalita a "originalita"

4. ledna 2014 v 13:32 | Kathleen |  úvahy
Čtete to takřka všude. Být originální, být jiný, to si přeje každý s teenagerů. Ale je originalita opravdu to nejnutnější a nejistější? Je originální a originální. Znám plno lidí, kteří jsou originální, jejich názory, jejich pohled na svět i oblečení zaujme, ale pak také znám "originální" lidi. Ti "originální" si snaží jen něco kompenzovat a tak si hlavu oholí na ježka a toho si ještě nabarví modrou, žlutou, zelenou a červenou. Ano jistě tuto nikdo mít nebude, ale promiňte, je to stáke ještě originální, nebo už je to blbost.

Retro - Kofola

3. ledna 2014 v 17:28 | Kathleen

První díl mého blogového pořadu retro bude zaměřen na nápoj, který jistě znáte a nikomu není cizí. Počátky vzniku Kofoly se datují do roku 1959, kdy pod vedením pana Blažka byl vynalezen extrakt KOFO, který se vyráběl namočením odpadu z výroby kafe do teplé vody s malinovým listem a skořicí. Tak vznikla nezaměnitelná chuť kofoly, která si svoji popularitu uchránila až dodnes.

Postavím si před sebe flašku červeného. . .

1. ledna 2014 v 22:52 | Kathleen |  tt
Zapálím si cigaretu a před sebe položím sklenku vína. Ano, takhle někteří hledají svoji inspiraci. Já spoléhám jen na moji múzu. Ale nebudu vám vykládat, že ke mně přijde paní v tunice a radí mi, co mám psát. Proto se raději přikloňme ke sklenici vína, jelikož ve víně je pravda ;)

Dievča z padajúcej hviezdy - Beáta Plučinská

1. ledna 2014 v 15:49 | Kathleen

Upozorňuji, že vše je můj subjektivní názor ;)
Ze slovenské literatury jsem si vybrala Beátu Plučinskou. Její kniha "Děvče z padající hvězdy" mě na první pohled zaujala. Musím říci, že číst ve slovenštině neni vůbec snadný a když bylo po desátej hodině četla jsem si některý věty dvakrát :D